Dle článku z The Guardian – příběh sestřičky paliativní péče a její pozorování opakujících se vzorců pacientů do 12ti týdnů před smrtí.
1. Kéžbych měl odvahu žít život věrný sám sobě, ne život, který ode mě ostatní očekávali.
„Toto byla nejběžnější lítost ze všech. Když si lidé uvědomí, že jejich život je téměř u konce a ohlédnou se, je snadné vidět, kolik jejich přání zůstalo neuskutečněno. Většina lidí neuskutečnila ani polovinu svých snů a museli zemřít s vědomím, že to bylo kvůli rozhodnutím, která udělali nebo neudělali. Zdraví přináší svobodu, kterou si uvědomuje jen velmi málo lidí, dokud ji už potom nemají. “
2. Kéžbych tak moc nepracoval.
„Tohle řekl každý mužský pacient, kterého jsem ošetřovala. Prošvihli mládí jejich dětí a společnost jejich partnera. O této lítosti hovořily také ženy, ale protože většina pocházela ze starší generace, mnoho pacientek nebylo živitelkou rodiny. Muži, které jsem ošetřovala hluboce litovali, že strávili tolik svého života na běžícím pásu pracovní existence.“
3. Kéžbych měl odvahu vyjádřit své city.
„Mnoho lidí potlačilo své city, aby udrželi mír s ostatními. Výsledkem bylo, že se spokojili s průměrnou verzí sama sebe a nikdy se nestali takovými, jakými se chtěli a skutečně mohli stát. Mnoho lidí mělo za následek nemoci související s hořkostí a nelibostí.“
4. Kéžbych zůstal v kontaktu se svými kamarády.
„Často si pacienti až do svých umírajících týdnů neuvědomovali přínos starých přátel a ty nebylo vždy možné vystopovat. Mnoho z nich bylo tak pohrouženo, že za ta léta nechali proklouznout skvělá přátelství. Měli mnoho hlubokých lítostí nad tím, že nedávali přátelství čas a úsilí, které si zasloužilo. Každému chybí jejich přátelé, když umírají. “
5. Kéžbych si dovolil být šťastnější.
„To je překvapivě běžná lítost. Mnozí si až do konce neuvědomovali, že štěstí je volba. Zůstali zaseknutí ve starých vzorcích a zvycích myšlení a chování. Do jejich emocí i jejich fyzických životů přetékalo takzvané „pohodlí“ známého – strach ze změny je nutil předstírat ostatním i sobě samým, že jsou spokojení, i když hluboko uvnitř nebyli a toužili se řádně smát a mít ve svém životě lehkost.“
Čeho doposud lituješ nejvíc ty? Čeho chceš dosáhnout, a co změnit než umřeš?