Ego vs. self

Jul 22, 2020

Možná si někteří z vás vzpomenou, že na minulém webu jsem měl “o mě” ve formě příběhu mého života a nakonci větu o tom, jak chci být nápomocen těm, kteří svými rozhodnutími ovlivňují miliony. Na tomto webu už to nemám. Proč?

Uvědomil jsem si, že tato ambice byla možná víc ego-based než self-based (self = “já”; self/ego-based = založeno na self/egu). Dřív v životě jsem si vždy říkal, že pokud nedosáhnu takových úspěchů jako Ježíš (pamatujeme si ho 2 tisíce let, odvíjíme od něj letopočet, zná ho víceméně každý ze 7.8 miliard lidí na planetě, nikdo takový není), tak že můj život bude neúspěch.

To se ale změnilo. Uvědomil jsem si totiž, že to je nástroj mého ega, kterým se bičuju. Teď vím, že když to přijde, budu připraven a když ne, neovlivní to jak o sobě budu smýšlet a nebudu si myslet, že jsem v životě nebyl úspěšný, když toho nedosáhnu.

V každém momentě života totiž děláme nejlíp jak umíme. Já v té době kdy jsem to psal, jsem myslel že to nejlepší je tak smýšlet a napsal to tam. O pár let později jsem si uvědomil, že ani to nebyla “nejlepší” cesta a přehodnotil ji. To je vývoj. Ego je (zjednodušeně a jen z jednoho úhlu pohledu) nástroj, který jsme si vytvořili, abychom mohli zapadnout do společnosti — cítili se přijímáni.

Ale někdy se stane, že nás začíná skličovat — jako v případě, kdy se hodnotíme podle toho, zda dosáhneme úspěchů jako Ježíš. Což je nemožné. Byl jen jeden, nikdy jím nebudu, jsem totiž Vojta. A s tímto uvědoméním přichází i to, že ani nechci být.

Chci být sám sebou, v tom je ta největší síla každého z nás. Proto si pamatujeme Ježíše, Einsteina, Picassa. Nesnažili se být někým jiným, byli sami sebou a to bylo jejich největší kouzlo.

Nenech ego (ten vnitřní hlas), aby dusilo to, kým opravdu jsi. Je to kuráž se mu postavit — a tím se postavit i tomu “co si o mě budou myslet ostatní”, ale stojí to za to.