Americký podnikatel byl na molu malé pobřežní mexické vesnice, když zakotvila malá loď s jediným rybářem. Uvnitř malého člunu bylo několik velkých tuňáků žlutoploutvých. Američan pochválil Mexičana za kvalitu jeho ryb a zeptal se, jak dlouho trvalo, než je chytil. Mexičan odpověděl, že to trvalo jen chvíli. Američan se poté zeptal, proč nezůstal déle venku a nechytil více ryb. Mexičan řekl, že má dost na to, aby uspokojil potřeby své rodiny.
Američan se poté zeptal: „Ale co děláš se zbytkem svého času?“
Mexický rybář řekl: „Spím dlouho, trochu rybařím, hraji si se svými dětmi, dám si siestu s manželkou Marií, každý večer se projdu do vesnice, kde piju víno a hraju na kytaru se svými amigos. Mám plný a rušný život, seňor.“
Američan se posmíval. „Mám MBA z Harvardu a mohl bych ti pomoci. Měl bys trávit více času rybařením a ze zisku koupit větší loď. Díky zisku z větší lodi by sis mohl koupit lodí několik. Nakonec bys měl celou flotilu. Místo toho, abys svůj úlovek prodal prostředníkovi, prodal bys ho přímo zpracovateli a nakonec bys otevřel vlastní konzervárnu. Ovládl bys jak produkt a zpracování, tak i distribuci. Musel bys opustit tuto malou pobřežní rybářskou vesnici a přesunout se do hlavního města, pak do Los Angeles a nakonec do New Yorku, kde bys provozoval svůj rozšiřující se podnik.“
Mexický rybář se zeptal: „Ale Seňore, jak dlouho to všechno bude trvat?“
Na což Američan odpověděl: „Patnáct nebo dvacet let.“
„Ale co potom, Señore?“
Američan se zasmál a řekl: „To je ta nejlepší část. Až nastane správný čas, dal bys firmu na burzu, prodal její akcie veřejnosti a zbohatl! Vydělal bys miliony.“
„Miliony, Señore? A co potom?“
Američan povídá: „Pak bys odešel do důchodu. Přesunul se do malé pobřežní rybářské vesnice, kde bys dlouho spal, trochu rybařil, hrál si se svými dětmi, dal si siestu s manželkou a večer chodil do vesnice, kde bys popíjel víno a hrál na kytaru se svými amigos.“
Autor: Heinrich Böll