Někdy musíš jet 18 000 kilometrů daleko, abys mohl dělat to, co chceš!
Ne že bych jel tak daleko, jen abych si oholil hlavu.
Jde spíš o to, co ten „čin“ představuje.
Je to „krok do neznáma“, pro někoho odvážnej.
Vstříc strachu z toho, co si ostatní budou myslet nebo říkat.
Odvaha dělat to, co TY chceš.
Aniž by ses díval doleva nebo doprava, aby to ostatní schvalovali.
Protože máš jen jednu šanci žít (a dělat to, co ty chceš). A ta je teď.
Zítra budeš litovat toho, co jsi dnes NEudělal. Ne naopak (až na vyjímky).
Kromě toho, „zítra“ neexistuje. Nikdy se neprobudíš „zítra“. Existuje pouze teď a tady.
Teď a tady v sobě musíš najít odvahu překonat své strachy.
Takže jakkoliv velký nebo malý „čin“ je to, co si ve tvém životě přeješ a chceš – moc nad tím nepřemýšlej, „vem strojek“ a prostě to udělej.
To je ten důvod, proč jsi tady – žít SVŮJ život. Podle svého scénáře. Ne podle scénáře ostatních.
Ne ho jen pozorovat. Nejsi jen „přihlížející“ svého života. Jsi jeho tvůrce.
Tak hodně štěstí.
PS. Pro mě nebylo oholit si hlavu něco vážného, ale něco, co jsem chtěl vyzkoušet, měl z toho strach a díky vzdálenosti si uvědomil vzorec o kterým píšu.