Pouhé dotknutí se svým „JÁ“ tvého „JÁ“ je přesně to, o co se ve svých příspěvcích a práci snažím.
Tvé já je to, co cítíš hluboce, když jsi nejšťastnější nebo nejsmutnější v životě. Když někdo, koho miluješ, odejde, nebo když se narodí tvé dítě.
Ta energie, která tě přemáhá, když posloucháš svou oblíbenou píseň a slzy radosti nebo smutku ti stékají po tváři – to je setkání s tvým pravým já.
Je to samotný život – „světlo / láska / moudrost / teplo / univerzální pravda / božská energie / Bůh“ (nebo jakkoliv to nazýváš), která v tobě v té krátké chvíli proudí.
A to je přesně to, co se snaží dělat nejen já, ale i všichni další umělci, svými slovy, melodiemi, malbami se snaží přenést na papír.
Jako lidé snadno vidíme viditelné části našeho bytí, ale máme obtíže vidět vrstvy uvnitř, protože slovy je těžké je popsat a vizuálně nebo fyzicky jsou neviditelné.
Ale jen pokud tam zajdeš – hluboko do svého já, můžeš najít a pochopit kořeny „sama sebe“, své potřeby a obtíže.
To je důvod, proč umění hledá způsob, jak popsat a ukázat něco, co zatím nedokážeme popsat nebo vidět.
Abys mohl vidět a cítit, kdo jsi, co potřebuješ a jak toho dosáhnout.
Abys konečně našel svou pravou cestu, byl autentickým sebou a vytvořil své dědictví, ať už je tvoje umění pečení, oprava aut nebo zemědělství.
Není divu, že známe jména jako Kristus, Einstein, Da Vinci, Shakespeare, Luther King, Gandhi, Buddha…
I TY můžeš být jedním z nich. Jenom našli svou autentickou cestu, odvážně ji následovali a (také) odvážně ji představili světu, bez filtrů. To udělalo jejich poselství silným a „nesmrtelným“. A to můžeš udělat i ty. Musíš jen najít své pravé já, svůj úkol zde a udělat první krok na cestě za ním.
Děkuji, že jsi tady a čteš to! Přidej se ke mně na cestě hledání sebe sama.
A zvláštní poděkování patří @jana.kolackova za skvělou ilustraci mého myšlení, díky Jani!
V.