Byl jsem osloven redaktorem pro pracovní portál Welcome to the Jungle k zodpovězení otázek pro článek s pracovním názvem „Charisma – jak je využít v práci a na pohovoru“.
Prvně kontext na úvod:
V odpovědích na jakékoliv téma je za mě vždy důležité nesnažit se hrát si na experta, pokud jím opravdu nejsem (a jak je lehký do tý role sklouznout). Proto se snažím na každou otázku spíše dívat z pohledu člověka, který za mnou na koučování přijde s tím, že ho čeká pohovor a opravdu upřímně stojí o danou práci, tak ho zajímá, co může ještě udělat pro to, aby ji získal.
V tuto chvíli je ovšem velmi důležité dodat, jak moc důležitou věcí při učení se nových vlastností je úmysl. Jakmile se “zhmotní” (dá do slov a ohraničení) jakákoliv vlastnost, např. charisma, vznikne sebestředná touha po tom být charismatický jen proto, abych byl charismatický — ve smyslu abych tím něco získal pro sebe, nikoli proto, abych tím něco tvořil/dával druhým (aneb být bohatý, proto, abych byl bohatý, neboli použít dynamit na něco jiného, než je rozbíjení skal). Proto je potřeba dát pozor na to, aby sebestřednost nepřebila opravdovost.
Tak, jdeme na to:
1.
Co to vlastně je charisma, jak se projevuje a jaké vlastnosti v praxi vykazuje člověk, který se svému okolí jeví jako „charismatický“?
Jelikož žádná “jediná a přesná” definice charisma neexistuje, protože je to něco nehmatatelného, čím popisujeme nějaký pocit, bude pro každého znamenat trochu něco jiného.
Asi nejlepším pozorovatelem toho, co znamená pro mě, je vlastní tělo — jakou emoci ve mě vyvolává a kde na těle fyzicky je, když vidím někoho charismatického? Jaká konkrétní vlastnost tohoto člověka mě přitahuje?
Charisma je určitá, často těžko popsatelná, přitažlivost. Druh energie, který nás přitahuje k tomu, kdo jí vyzařuje. Někdy může být převlečenou manipulací, na což je důležité dát si pozor.
Vlastností charismatického člověka nejspíš bude především “nesnažení se” o to být charismatický.
Když si je člověk jistý sám sebou, svým postojem, má vlastní misi (která může být i prostá), zároveň je ale plně přítomen, vřelý a vstřícný, záleží mu na lidech okolo, a jeho myšlenky, slova a činy jsou v ten moment v souladu, často pak na své okolí bude působit charismaticky. Zároveň v ten stejný moment o sobě nebude pochybovat, mít strach, nebude netrpělivý, rozmrzelý, ani podrážděný.
2.
V čem nám pomůže být charismatičtí – obecně v životě, ale především v práci, v kariérním postupu apod.?
Pro ty, kterým to není absolutně zřejmé — být charismatický je jako držet v ruce magnet — lidi a příležitosti přitahuje, dveře se automaticky otevírají, aniž bych se musel snažit. Pokud je mým úmyslem být v životě úspěšný (pozor, neplést za šťastný, i charismatický člověk může být nešťastný), je to dobrá vlastnost, kterou u sebe chci budovat.
3.
Myslíte, že charisma člověku pomůže i u pracovního pohovoru? Nejsou náhodou personalisté trénovaní jaksi vnímat spíše „reálné“ dovednosti a schopnosti dotyčného kandidáta a nenechají se obalamutit jeho případným charismatem?
Naopak. Charismatický člověk, nehledě na množství “reálných” dovedností a schopností, bude na personalisty působit automaticky (nevědomě) lépe, a tudíž mu přirozeně dají vyšší subjektivní hodnocení.
Protože i personalisté jsou jen lidé a působí na ně tyto komplexní, podprahové dojmy úplně stejně, jako na kohokoliv jiného, a to přesto, že si jsou těchto mechanismů vědomi.
4.
Rodí se člověk s charismatem, nebo se mu lze naučit?
V dnešní době víme, že je už jen velmi málo věcí se kterými se člověk opravdu musí narodit.
Stejně jako u většiny charakteristických vlastností, může být i charisma naučené.
U někoho vypadá, že se s ním narodil, jelikož “charismatické sady vzorců” vnímání, uvažování, rozhodování a chování nevědomky “trénoval” od mládí, což ho dovedlo až k tomu, že je to pro něj dnes jednoduché, přirozené, až automatické a my ho vnímáme charismaticky.
Ale i já, v 50 nebo 60 letech, se stále větší charismatičnosti mohu naučit, pokud budu vědomě (tedy vlastním úsilím, jako trénovat psaní levou, když jsem pravák) následovat její “recept”, např. z knihy Charisma mýtů zbavené od Olivie Fox Cabane nebo nadčasové klasiky Jak získávat přátele a působit na lidi od Dale Carniegie.
Důležité je při následování těchto návodů pamatovat na čistotu úmyslu, aby tím člověk nepoužíval dobré věci k manipulaci (aneb dynamit).
A pro introverty: extroverze není nutnou podmínkou pro charisma! 🙂
5.
Jak působit více charismaticky, co dělat jinak, jak komunikovat, nějaké praktické rady?
1)
Odstranit (uvolnit) strach, který z úspěchu či neúspěchu pohovoru mám — brání mi v přirozenosti, ve které mohu objevit svou vlastní, individuální formu charisma.
Ten odstraním tak, že mu budu čelit. V myšlenkách, představách a slovech — tak, že si ho napíšu (a tím ho ze sebe dostanu) nebo ho s někým blízkým (klidně koučem/terapeutem), se kterým se cítím v bezpečí, proberu.
Pokud je můj největší strach z neúspěchu, přijmu, že se to může stát. Přijmu, že mohu něco zkazit a že je možné, že to nevyjde, a i přesto “si dám lásku” (vnitřní objetí a pohlazení, jako od rodiče nebo někoho, v jehož objetí se cítím bezpečně), protože to neznamená, že jsem kvůli tomu horší člověk, ale naopak, že si právě teď o to víc lásku a přijetí zasloužím.
Pro některé bude naopak tématem přijetí toho, že jsem něco opravdu podělal a je to má vina. Že nedělám vše tak správně, jak si obvykle namlouvám a že je čas se zastavit a zrevidovat svá rozhodnutí.
Ta varianta, která vám připadá bližší je většinou opakem toho, co je vaše téma.
Po “uvolnění” strachu přijde druhý krok.
2)
Uvědomovat si co dělají mý nohy, aneb nadhled plynoucí z vědomé přítomnosti v okamžiku.
Život je jako film v kině. Často jsme do příběhu tak ponoření, že zapomeneme, že sledujeme jen plátno na kterém se neustále mění obrazy. Jednou jsou napínavé, jednou smutné, jednou euforické, jindy nudné. Ať už je zrovna část filmu jakákoliv, změní se. My jsme jen pozorovatel, který si přišel ten film užít.
Proto je důležité si uvědomovat, že jsme spíše plátnem, na kterém se odehrává spousta měnících se dějů, než dějem samotným.
Tím, že si zvědomím některou část těla — například co právě teď dělají má chodidla (nebo dech, obličej, obočí, jazyk, čelisti), a budu pozorovat jak v nich proudí krev, příjemně či nepříjemně mravenčí, je mi na ně zima, teplo, atp. — tak se na chvíli od toho, co se právě děje oddálím a stanu se pozorovatelem.
V ten moment se zpřítomním a začnu si všímat vícero detailů, které mi v momentě ponoření do děje unikaly. Například vnímám, že paní personalistku nejspíš něco trápí, a tak jí jen myšlenkou přeju vše dobré. Nebo že jsem rád, že jsem tu předchozí spontánní úlohu, kterou mi zadali, docela dobře zvládl.💪
Někomu pomůže uvědomění, že to co se mi právě děje není ta nejdůležitější nebo nejhorší věc na světě. Že se kolem ní netočí celej svět. Třeba uvědomění, že je to pro pana personalistu jen práce a těší se domů za rodinou, pro mě může znamenat, že ze mě spadne tíha z výsledku, a tudíž se budu cítit uvolněněji, což ostatní budou vnímat pozitivně.
3)
Pragmatické aspekty: Schopnost a vřelost.
(Následující text je úryvek právě z knihy Charisma mýtů zbavené od Olivie Fox Cabane. Je tak jednoduše srozumitelný a obsáhlý, že se skoro nehodí nic ubrat ani přidat, a proto sem patří.)
Pokud považujeme člověka za schopného, myslíme tím, že je schopen zasahovat do dění kolem nás. Ať už tím, že je pro ostatní autoritou a má na ně vliv, nebo vládne penězi, odbornými znalostmi, inteligencí, fyzickou silou či díky vysokému společenskému postavení. Jeho schopnost budeme hledat v jeho vzhledu, v tom, jak na něj reagují ostatní, a hlavně v jeho řeči těla.
Vřelostí mám na mysli jednoduše projevy dobré vůle vůči ostatním. Vřelost člověka nám napoví, zda využije svých schopností, ať už jsou jakékoli, v náš prospěch. Pokud člověka vnímáme jako vřelého, vidíme v něm některé z následujících charakteristik: benevolence, altruismus, péče o ostatní nebo dobrá vůle měnit svět k lepšímu. Jestli člověk je, nebo není vřelý, odhadujeme téměř výhradně z jeho chování a řeči těla. Hodnocení vřelosti je bezprostřednější než hodnocení schopností.
Z hlediska charismatu je nezbytná kombinace obou vlastností. Velice schopného, ale ne příliš vřelého člověka nemusíme nutně vnímat jako charismatického, přestože na nás udělá dojem. Naopak může působit dojmem arogantního, chladného a odměřeného člověka. Stejně tak někdo, koho známe jako vřelého a srdečného, ovšem bez patřičných schopností, nám bude sympatický, ale za charismatického ho považovat nebudeme. Spíše může vypadat jako příliš dychtivý, podlézavý a zoufale toužící vyhovět nám za každou cenu.
4)
Lehkost a jízda.
Už nemám strach z toho jak to dopadne.
Jsem rád sám sebou, takovej jakej jsem.
Uvědomuju si nohy (tělo), cítí se příjemně.
To, co mě před chvíli stahovalo žaludek, kvůli čemu jsem měl mělký dech, už mě tak nestahuje.
Cítím se uvolněně, dech se prodlužuje.
Uvědomuju si svůj přínos.
Ha, dokážu i vtipkovat.
Toť vše. Přítomnost. Schopnost. Vřelost.
A z toho vzniká mé vlastní, individuální, charisma.
TL;DR (too long, didn’t read aneb máš to moc dlouhý, dej mi jen souhrn)
- Odstraň strach, který z pohovoru máš tak, že ho přijmeš a prozkoumáš (vyslovíš, napíšeš, probereš s blízkým)
- Uvědom si svůj dech a přijmi jakej je — mělkej? V pořádku. Hlubokej? V pořádku. Co dělají nohy?
- Schopnost a vřelost. Musí být v souladu. Jeden bez druhé jsou jako auto bez kol.
- Lehkost. Ať to dopadne, jak to dopadne, je to ok. Udělal jsem to nejlíp, jak jsem to v ten danej okamžik dokázal.
A ještě úplný základy:
- Zvol outfit ve kterým se budeš cítit pohodlně
- Přijď brzo, seznam se s prostředím, místností, to tě uvolní
- Udržuj oční kontakt, když s někým mluvíš
- Jemně se usmívej
- Mluv o pozitivních tématech
- Snaž se vytvářet příjemnou atmosféru
- Nalaď se na řeč těla toho druhého, vzbuzuje to pocit blízkosti
6.
Jak konkrétně charisma použít ve svůj prospěch na pohovoru?
Mám pocit, že na velkou část otázky jsem už odpověděl. Pro uklidnění těch, kteří se bojí, že charisma není jejich nejsilnější stránkou — charisma je důležité, ale není samospásné.
Je potřeba dbát i na odbornou část přípravy, protože úspěch na pohovoru ještě neznamená stejný úspěch i v práci. Naopak svou odbornou připraveností a nadšením mohu vyhrát i nad charismatem.