Strach. Každý ho má. I ty. Ať už vědomej nebo podvědomej.
Většina z nás před ním většinou utíká.
Pouze když nás chytí a není úniku, nemáme jinou šanci než mu čelit (nebo hrát mrtvýho brouka a ještě na chvíli mu uniknout).
Někdy trvá roky, i celej život, než se mu konečně postavíme.
Nicméně je potřeba si uvědomit, že jen ty máš v každej moment svýho života tu moc se mu vědomě postavit.
A nemusí to být nic velkýho. Každá maličkost se počítá.
Odvaha vstát z postele, i když víš, že tě čeká těžkej den.
Odvaha říct NE na něco, co nechceš.
Odvaha sdílet své pocity a přijmout zranitelnost, kterou to přináší.
Odvaha vstát a pomoct někomu v tramvaji, když to nikdo jiný neudělá.
Odvaha říct si o pomoct.
Odvaha být sám sebou, bez příkras. Udělat ten „krok do neznáma“ a dělat věci, kterých se většina bojí.
Tvá odvaha bude oceněna. Tvůj „vnitřní kritik“ (= zdroj strachu) bude poražen.
Může to chvíli trvat, ale každá maličkost se počítá.
Ale ta volba, jestli se strachu postavit, je na tobě.