Když si povídáš ve své hlavě, nemluvíš „sám se sebou“.
Hlas, který si vytváříš ve své hlavě, nejsi „ty“.
Je to tvůj vnitřní hlas / vnitřní kritik / gremlin.
Je součástí tebe, ale nejsi to „ty“. Je to jen software (část Ega), který sis vytvořili, když jsi byl malej.
Je tam, aby tě chránil.
Ale protože sis ho vytvořil, když jsi byl malej, je docela zastaralej.
Primárně byl vytvořený, aby tě chránil před situacemi, které jsi nemohl zvládnout jako například pětileté dítě.
Ale ochranu, kterou jsi potřeboval jako pětiletý už není ochrana, kterou potřebuješ teď, jako dospělý.
Teď máš mnohem větší porozumění světa, než jsi měl, když ti bylo 5.
Takže se můžeš rozhodnout, zda tenhle vnitřní hlas, kterej ti něco „radí“ (a často tě kritizuje, sráží), chceš poslechnout nebo ne.
Nemusíš dělat (nebo nedělat), co ti řekne.
Ale měli bys mu poděkovat.
Poděkovat za to, že se tě snažil už odmalička chránit. Že byl tvým osobním poradcem.
Ale taky mu řekni, že už jsi dospělý a že i když jsi vděčný za jeho rady, rozhodneš se sám.
Spřátelení se s vnitřním kritikem je zásadní, aby ses stali silnější, sebevědomější a autentičtější verzí sama sebe.
Hodně štěstí!
Vojta