Nesnáším říkat si „kouč“.

Vždycky jsem to nesnášel. Mám pocit, že když si tak říkám, ostatní tomu rozumí jinak než já. Většina lidí si myslí, že je to nějaký cool slovo, póza, povrchní „řeknu ti, jak se to dělá“, motivační, bezcenná věc. To opravdu není. Koučování je v mnoha ohledech podobné terapii – je to série smysluplných, intimních a často život měnících rozhovorů. Je to bezpečný prostor, kde se lidé otevírají, a hledají odpovědi na své otázky. Čelí svým strachům a tomu, jak je překonat nebo snům a tomu, jak jich dosáhnout. Z toho vznikají hluboká uvědomění („aha momenty“), které pak od základu mění to, kým jsou nebo chtějí být. Součástí koučování je i pak tato uvědomění implementovat do svých životů, aby nastala změna. A to je koučování.