Jsme vizuální tvorové.
Proto je pro nás náročný chápat věci, který nejsou vidět (nebo který vidět ani nechceme, například kvůli chamtivosti, pohodlnosti nebo strachu).
Svou zlomenou ruku bys nezanedbal, protože nejen, že ji fyzicky cítíš jak to sakra bolí, ale taky ji hned fyzicky vidíš jak je pokroucená.
Ale většina z nás zanedbává například zlomená srdce a další „vnitřní zranění“, jen proto, že není normální chodit „za doktorem“ se zlomeninou, která nejde vidět, i když je často fyzicky cítit.
To není dobrý, protože to, že nevidíš vzduch, ještě neznamená, že tam není nebo že ho nepotřebuješ. A stejně tak to, že nevidíš, co tě v životě brzdí ještě neznamená, že tě nic nebrzdí. Proto jsou lidi jako terapeuti a koučové tak užiteční.
Zpět k příběhu: Když si koupíš levnou košili, nevidíš tu 13 letou holčičku, která ji šije v nelidských podmínkách na 15 hodinové směně někde v Bangladéši.
Podnikatelé a politici, kteří například zneužijí oceán pro větší produkci ropy, jen aby z toho vytěžili víc peněz doslova nevidí následky, které to má na život – jak na živočišné druhy v oceánu, tak následně na jejich vlastní rodinu a děti.
A i kdyby to mohli viděli – nejspíš by se vědomě rozhodli se na to nedívat a raději by odvrátili pohled. Nechtěli by to vidět, protože by je to nutilo čelit vlastnímu rozhodnutí, že to dělají ze špatných důvodů, např. ze sobectví. Museli by tak čelit svému strachu, např. že nejsou až tak dobří lidé, jak si o sobě myslí.
Je změnit nemůžeš, ale sebe ano. Kdykoliv budeš mít příležitost získat něco na úkor někoho jiného – znovu to zvaž. Nevadí, i když to někdy upřednostníš sebe. To je v pořádku. Jen to měj na mysli. Časem se to začne měnit.