„Já jsem tak nějak ambivert.“
Jasně. A píšeš oběma rukama stejně?
Introvert × extrovert je nejznámější kus typologie a zároveň ten nejhůř pochopený. Nikdo dneska nechce být introvert, protože to prý znamená socku, co sedí doma. A nikdo nechce být extrovert, protože to prý znamená povrchního křiklouna. Tak všichni říkají, že jsou „něco mezi“. Jenže ono to celé stojí na jednom nedorozumění: tohle písmenko vůbec není o povaze.
O čem to doopravdy je: energie, každý den
Introvert × extrovert odpovídá na jedinou otázku: čím dočerpáváš energii, na každodenní bázi. Nic víc. Neříká, jestli máš rád lidi, jestli umíš mluvit před publikem, ani jestli jsi zábavný na večírku. Znám introverty, co skvěle přednáší pro stovky lidí, i extroverty, co milují knížky.
Představ si, že máš v sobě nádobu energie, něco jako nádrž v autě nebo účet v bance. Přes den z ní čerpáš. A teď ta podstatná otázka: co ji zase plní?
Introvert dobíjí vypnutím vnějších podnětů. Potřebuje denně pár hodin sám ve své hlavě: knížka, procházka, ticho, vlastní projekt. Lidi ho baví, ale energii mu berou, i ti, které miluje. Extrovert dobíjí z lidí a z výměny. Den o samotě ho vysaje víc než večírek. Potřebuje kontakt, rozhovor, akci, tam se mu nádrž plní.
A proč na tom záleží? Protože s nádrží se dá nějakou dobu jet na rezervu. Někdo tak jede roky: introvert v openspacu plném lidí, extrovertka na mateřské sama doma. Zvládat se to zvládat dá. Jen pak jednoho dne z motoru kouří a člověk neví proč, protože „přece nedělá nic těžkého“.
Poznávačka
Spíš introvert
Dobíjí se o samotě, vybíjí se mezi lidmi.
- Po celodenní akci s lidmi je rád, že je sám, i když bylo skvěle
- Přemýšlí potichu uvnitř a nahlas řekne jen část
- Hluboký rozhovor ve dvou > small talk v deseti
- Nejlepší nápady dostává o samotě
- Telefonát bez ohlášení = malý přepad
Spíš extrovert
Dobíjí se mezi lidmi, vybíjí se o samotě.
- Po dni o samotě je nervózní a potřebuje někoho vidět
- Přemýšlí nahlas, mluvením si myšlenku teprve skládá
- Energie skupiny ho nabíjí, čím víc lidí, tím líp
- Nejlepší nápady dostává v rozhovoru
- Ticho ve dvou ho znervózňuje, tak ho zaplní
Proč si připadáme divní navzájem
Ten rozdíl jde hlouběji než k energii. Introvert funguje v pořadí myslet → mluvit → myslet. Věc si nejdřív přebere uvnitř a nahlas pak řekne tak dvacet třicet procent toho, co se mu v hlavě odehrálo. Extrovert to má obráceně: mluvit → myslet → mluvit. Aby o něčem mohl přemýšlet, potřebuje o tom mluvit. Myšlenka se mu rodí až v puse.
A teď je dej do jedné porady. Extrovert sype nahlas polotovary a čeká, že ostatní budou taky. Introvert mlčí, protože si to zpracovává, a promluví, až to bude mít hotové. Extrovert si o něm mezitím myslí, že nic nemá, nebo že ho to nezajímá. A introvert si o extrovertovi myslí, že plácá páté přes deváté. Přitom oba jen běží na jiný operační systém.
Doma to samé. Extrovert přijde z práce a potřebuje den vymluvit, tím ho teprve stráví. Introvert přijde z práce a potřebuje půl hodiny ticha, než je vůbec schopný mluvit. Když tohle o sobě nevědí, jeden se cítí odmítaný a druhý zavalený. Když to vědí, stačí drobnost: „dej mi dvacet minut a jsem tvůj“.
Ale já mám fakt obojí!
Máš. Každý máme v sobě introverta i extroverta, stejně jako máme obě ruce. I zarytý introvert potřebuje občas dobít svoje extrovertní baterky, zajít mezi lidi, zažít energii skupiny. A i největší extrovert po dvanácti hodinách s lidmi potřebuje zavřít za sebou dveře a dát si vanu. Tohle všechno je pravda a nic z toho z tebe nedělá ambiverta.
Otázka totiž nezní, jestli umíš obojí. Umíš, jako umíš psát i levou rukou. Otázka zní, co je tvoje přirozenost, ke které se tělo samo vrací. Co tě dobíjí spolehlivě, každý den, bez přemáhání. V tom už lidi bývají jedno, nebo druhé. A vědět které, to je prakticky užitečná informace: říká ti, jak si postavit den, práci, víkend i vztah, aby ses přestal záhadně vyčerpávat.
Mimochodem, právě proto se nikdo nechce „zaškatulkovat“: obě škatulky, jak si je lidi představují, mají chyby. Jenže škatulka je karikatura. Skutečná odpověď není „jsi socka“ nebo „jsi křikloun“, ale „takhle se dobíjíš“. A za tu se nemusí stydět nikdo.
Co s tím prakticky
Udělej si energetický audit
Vezmi si obyčejný den a projdi ho večer: co mi dnes energii dalo a co vzalo? Dělej to tři dny. Vzorec, který uvidíš, ti řekne o tvém písmenku víc než kterýkoli test.
Dobíjení si plánuj jako schůzku
Introverte, dej si do dne napevno svoje ticho, klidně jen půl hodiny, a braň si ho. Extroverte, dej si do dne napevno lidi, oběd s někým, telefonát s kamarádem. Není to odměna, až všechno stihneš. Je to palivo, bez kterého nestihneš nic.
Řekni svým lidem, jak to máš
Věta „potřebuju po práci dvacet minut ticha, pak jsem celý tvůj“ nebo „potřebuju si to s tebou nahlas přemlet, nehledej v tom hotové názory“ ušetří vztahu stovky drobných zranění. Druhý to totiž sám neuvidí, jeho hlava tak nefunguje.
Přestaň si vyčítat, jak ses narodil
Introvert, co si nadává za odchod z večírku v deset, a extrovert, co si připadá povrchní, protože nevydrží sám, dělají tu samou chybu: měří se metrem toho druhého. Tvoje nastavení není chyba a nezměníš ho. Můžeš ho jen znát a hrát s ním, ne proti němu.
Respektuj baterky druhých
Máš doma introvertní dítě a taháš ho každý víkend mezi lidi? Vedeš extrovertku a posadil jsi ji na home office? Nic z toho není zlá vůle, jen slepota na cizí nádrž. Jakmile ji uvidíš, spousta „problémového chování“ kolem tebe začne dávat smysl.
Zní ti to povědomě?
Zaškrtni, co ti sedí:
První dvě = spíš introvert, další dvě = spíš extrovert, poslední dvě = důvod, proč tohle celé řešit. Jestli chceš vidět celý svůj obraz, ne jen tohle jedno písmenko, udělej si test.
Jestli ti dlouhodobě dochází šťáva
Vyčerpání málokdy přijde z práce samotné. Častěji z toho, že je den postavený proti tvému nastavení. Na sezení projdeme, jak tvůj den vypadá a kde ti energie doopravdy utíká. Seznamovací sezení je zdarma a k ničemu tě nezavazuje.
Probrat, kam mi teče energie →