„Svěřit se blízkému člověku
může být velmi riskantní.“
Tuhle větu mi napsal chlap do formuláře na tomhle webu. Ve stejné zprávě dodal, že by potřeboval mluvit s někým, komu může říct všechno bez přemýšlení, jak to ovlivní jeho fungování. Jiný napsal: „Z problémů se neumím úplně vypisovat.“ Další: „Moje přirozenost je se naštvat a začít kolem sebe kopat.“ Nedrží je stud. Drží je to, že fakt nemají kde.
Brnění, které se nedá sundat ani doma
Chlap si ráno nasadí brnění a jde bojovat. Práce, hypotéka, výsledky, ať to doma šlape. Brnění je dobrá věc. Nese, chrání, dá se v něm jít do rány. Potíž není v tom, že ho nosíš. Potíž je, že večer není moc kde a moc před kým ho sundat. Kamarádi jsou na fotbal a na pivo, tam se z toho do pěti minut stane vtip. Partnerka bývá součástí toho, co potřebuješ probrat, takže jí to celé říct nejde. A rodičům se to neříká, ti mají mít pocit, že se ti daří. Není to tím, že by chlapi neuměli mluvit. Většina jich mluví celý den. Jenom o něčem jiném.
Takže se v něm spí. A po pár letech se stane věc, které si skoro nikdo nevšimne: dovnitř toho brnění se dlouho nikdo nepodíval, včetně majitele. Když se tě někdo zeptá, jak se máš, odpovíš „dobrý“, a není to lež. Ty to fakt nevíš. Muži tvoří skoro polovinu mých platících klientů a nejčastější věta, kterou od nich slyším, je „tohle jsem ještě nikomu neřekl“. Většinou nejde o žádné drama. Bývá to obyčejná věc, kterou v sobě člověk nosil deset let, protože ji neměl kam položit. Nejde o to brnění zahodit. Jde o to mít místo, kde se dá na dvě hodiny sundat a podívat se, co pod ním za ta léta narostlo.
Tři věci, které u chlapů vídám nejčastěji
1. Vztek, který vyletí a ty nevíš proč
Měsíc jsi byl v klidu a pak zařveš na dítě kvůli rozlitému mléku. Nebo v hádce začneš kolem sebe kopat a za deset minut sám nechápeš, co to bylo. Chlapi mi to popisují jako přepínač: buď je klid, nebo je to venku. Mezistupeň, ve kterém by šlo v klidu říct „tohle mě štve a takhle to na mě jde“, nikdo nenainstaloval. Vztek u chlapů málokdy stojí sám. Bývá to jediná emoce, která má povolený výstup ven, takže se jím vypouští i všechno ostatní: strach, bezmoc, zklamání, únava. Když se pod ten výbuch podíváš, skoro pokaždé tam něco takového najdeš. A dokud se nepodíváš, budeš to hasit sebeovládáním. To vydrží zhruba do dalšího rozlitého mléka.
2. Výkon jako jediné měřítko toho, jestli jsi dost
Zeptej se chlapa, co má za sebou, a řekne ti, co dokázal. Zeptej se ho, kdo je, a bude ticho. Když tvoje hodnota stojí na výkonu, nesmíš mít slabý měsíc a hlavně si nemůžeš dovolit odpočívat, protože odpočinek se v téhle logice počítá jako propad. Sedávají u mě lidi, kteří dosáhli všeho, co si kdysi vytyčili, a stejně to nestačí. Nestačí to nikdy. Laťka se totiž posouvá nahoru spolu s tebou. Pozná se to podle jedné drobnosti: nedělní odpoledne, kdy nemáš žádný úkol, ti není příjemné. Je ti z něj úzko a do hodiny si najdeš, co je potřeba udělat.
3. „Chci být jiný táta, než byl můj“
Tuhle větu slyším často. Většinou od chlapů, kteří o svém otci mluví krátce a věcně, a pak se to uprostřed věty zlomí. Nejde o to ho soudit. Jde o to, že přesně vědí, co dělat nechtějí, a vůbec netuší, co dělat místo toho. Vzor, podle kterého by se to dalo dělat líp, nikdo nedodal. Tak se improvizuje a doufá se, že to vyjde, a při každém vlastním zvýšeném hlasu se sevře žaludek, jestli to zrovna nedělám jako on.
Co s tím můžeš udělat teď
Napiš jednu větu, kterou jsi nikdy neřekl nahlas
Nikomu ji neposílej. Otevři si poznámky v telefonu a napiš tu jednu věc, kterou v sobě nosíš. Uvidíš ji poprvé mimo vlastní hlavu. Většina chlapů zjistí, že napsaná je menší, než jak se jim zevnitř celou dobu jevila.
Projdi si tři poslední výbuchy
Tři situace, kdy to vyletělo víc, než bylo potřeba. U každé si odpověz na jednu otázku: čeho jsem se v tu chvíli bál nebo co mě zabolelo? Ne „co mě naštvalo“, to už víš. Odpověď přijde po pár vteřinách ticha a většinou překvapí.
Řekni jednomu člověku o stupeň víc
Nemusíš se otevřít celý. Až se tě dneska někdo zeptá, jak se máš, řekni místo „dobrý“ jednu skutečnou větu. Třeba „mám toho teď dost“. Pak sleduj, co se stane. Většinou se nestane nic hrozného, a přesně tohle je ta informace, kterou potřebuješ.
Napiš tři věty, které o tobě mají říkat za dvacet let
Děti, partnerka, kamarádi. Tři věty, ne odstavec. Potom se podívej na tenhle týden a najdi jednu věc, která tomu odpovídala, a jednu, která šla proti. Tímhle se „chci být jiný táta“ mění z přání na něco, s čím se dá pracovat.
Vyber si jedny dveře mimo svůj okruh
Kamarád, u kterého se nepije. Terapeut. Kouč. Chlap z práce, který ti přijde v pohodě. Jedno místo, kde nejsi ničí manžel, šéf ani syn. Nemusíš tam jít tenhle týden. Ale mít vybráno kam je něco jiného než nemít kam.
Zní ti to povědomě?
Zaškrtni, co ti sedí:
Čím víc zaškrtnutých, tím míň to je o tobě a tím víc o tom, že jsi to roky neměl kam odložit. Není to diagnóza ani seznam poruch. Je to soupis věcí, které se dají probrat nahlas. A nahlas se chovají jinak než v hlavě. V hlavě rostou, venku se scvrknou na svoji skutečnou velikost.
Když to nemáš komu říct
Sezení trvá dvě hodiny místo obvyklých padesáti minut, takže není kam spěchat a dojde i na věci, které jsi říkat neplánoval. Nikdo tě nehodnotí a nic z toho neopustí místnost. Klidně přijď jen s větou „takhle už dál ne, ale nevím, co s tím“. Přesně s tou přišla spousta chlapů přede mnou. Seznamovací sezení je na 20–30 minut online, zdarma a k ničemu tě nezavazuje.
První sezení zdarma →