„Vím, proč to tak mám.
Nevím, co s tím.“
Takhle mi to lidi píšou pořád, jen pokaždé trochu jinými slovy. „Mám za sebou přerušovanou desetiletou historii terapií, které mi moc pomohly. Ale už mám pocit, že jsem všechny kouty osobní historie prozkoumala.“ Nebo: „Paradoxně jsem dořešila řadu problémů, ale vyvstal jiný.“ Píšou to lidé, kteří o sobě vědí víc než většina jejich okolí. A přesto stojí na místě.
Terapie nakreslila mapu. Koučink na ni ukáže prstem.
Představ si, že tvůj život je krajina a že jsi ji roky s něčí pomocí zakresloval do mapy. Dneska víš, kde jsou bažiny a proč se do nich pokaždé propadneš. Víš, odkud teče ta řeka, co ti rozděluje vztahy. Víš, kdo ti postavil ten kopec na obzoru a kdy. To je pořádný kus práce a odvedl jsi ho ty.
Jenže mapa sama nikam nejde. Můžeš ji mít podrobnou do posledního potoka a pořád sedět na tom místě, ze kterého jsi ji kreslil. Koučink začíná tím, že se do mapy píchne prst: tady chci být na jaře. A pak se hledá trasa. Kudy, s čím, kdy se vyráží, co si vezmeš a co necháš doma. Terapie se víc věnuje léčení a tomu, jak to bylo. Koučink tomu, kam chceš dojít. Nejsou to konkurenti, jsou to dvě různé práce nad stejnou krajinou. A dělají se v jiném pořadí, než si lidi myslí.
Čím se koučink liší od hodiny, na kterou jsi chodil
1. Dvě hodiny místo padesáti minut
Padesát minut je skladné pro kalendář a krátké na téma, které v sobě nosíš roky. Než se rozmluvíš, zbývá deset minut. Proto sedím s lidmi dvě hodiny. První půlhodina bývá rozjezd. V druhé se dostaneme k tomu, kvůli čemu jsi přišel. A teprve někde ve třetí čtvrthodině se to obvykle láme. Ten zlom se do padesáti minut prostě nevejde.
2. Dopředu, ne dozadu
Neptám se hlavně na to, proč to tak máš. To už většinou víš líp než já a byla by škoda to znovu přežvýkávat. Ptám se, co chceš, aby platilo za rok. Co z toho jde udělat do příštího setkání. Co ti v tom stojí v cestě dneska ráno. Minulost sem chodí jako materiál, ne jako téma. Když z ní vytáhneme něco, co ti právě teď brání, použijeme to a jdeme dál.
3. Nic se nediagnostikuje
Nedostaneš ode mě nálepku ani výklad, co s tebou je. Pracuju s typologií osobnosti — introvert a extrovert, feeling a thinking, intuitivec a smyslař, plánovač a neplánovač — ale beru ji jako jazyk, ne jako škatulku. Je to zkratka, jak rychle pojmenovat, proč tě vyčerpává zrovna tohle a proč se ti zrovna tamto rozhoduje tak těžko. Ve chvíli, kdy by ze mě začala mluvit škatulka místo tebe, přestává být k něčemu.
Jak to u mě vypadá
Napíšeš mi pár vět
Nemusí být hezky formulované. Nejlepší zprávy, co mi chodí, vypadají jako myšlenka nahozená v tramvaji. Stačí, o co jde a co bys chtěl, aby bylo jinak. Když to nevíš, napiš i tohle, je to naprosto legitimní začátek.
Seznámíme se online, 20–30 minut, zdarma
Nezávazně a bez přípravy. Řekneš, kde jsi, já řeknu, jestli je to práce pro mě. Hlavně ale zjistíme, jestli si sedneme. Bez toho nefunguje žádná metoda. Když mi to nesedne, řeknu ti to rovnou a nabídnu, kam jinam se podívat.
První sezení je velké seznámení
Dvě hodiny o tom, kdo jsi a jak jsme se sem dostali. Zastavíme se u křižovatek, na kterých ses kdysi rozhodl takhle, a ne jinak. Nechodíme tam pitvat minulost, sbíráme po cestě poklady k tvému tématu. Docela často se ukáže, že odpověď máš někde dávno položenou a jen jsi kolem ní chodil.
Půl hodiny po sezení si sedni s tužkou
Tohle je moje nejotravnější doporučení a zároveň to nejužitečnější. Hned po skončení, než tě spolkne zbytek dne, si zapiš, co pro tebe bylo nejpřínosnější. Druhý den si člověk pamatuje sotva půlku, za týden ještě míň. Těch třicet minut je rozdíl mezi příjemným rozhovorem a něčím, co ti zůstane.
Druhé a třetí sezení: za tři až pět týdnů
Ten odstup je záměr. Mezi sezeními žiješ, zkoušíš a narážíš, a přesně to je materiál, se kterým příště pracujeme. Na druhém a třetím se navíc většinou ukáže, jestli téma, se kterým jsi přišel, bylo to skutečné. Dost často není. Když ti rytmus nesedí, domluvíme jiný, není to dogma.
Zní ti to povědomě?
Zaškrtni, co ti sedí:
Čtyři a víc zaškrtnutých znamená, že jsi přesně ten člověk, se kterým se mi pracuje nejlíp. Když jsi nezaškrtl skoro nic, ještě to neznamená, že koučink nedává smysl. Jen se o tom pojďme pobavit na seznamovacím hovoru dřív, než si cokoli domluvíme. Zdarma je právě kvůli tomuhle.
Terapii máš za sebou. Co teď?
Potkejme se nezávazně na dvacet minut online. Řekneš, kde jsi, a já na rovinu, jestli s tím umím pomoct. Nemusíš mít připravené téma ani cíl. Věta „vím, proč to tak mám, ale nevím, co s tím“ je dostatečný začátek, přichází s ní spousta lidí přede mnou. Koučink dělám osm let, prošlo mi rukama přes 500 lidí a přes 1 000 hodin rozhovorů, výcviky mám podle standardů ICF a EMCC.
První sezení zdarma →